Kineziologie
Kineziologie odstraňuje
- stres na současné problémy (školka, škola, zkoušky, změna zaměstnání, rozvod)
- stres způsobený nepříjemnými prožitky v dětství, dospívání i dospělosti
- vnitřní zábrany k sobě i k jiným lidem (komunikace, odpor, agrese)
Kineziologie pomáhá při
- lehkých mozkových dysfunkcích
- poruchách učení (čtení, psaní, počítání)
- členům rodiny ke vzájemnému pochopení a toleranci
- psychosomatických poruchách
- poúrazových bolestech
- chronické únavě
- pomočování
- alergických reakcích
- problémech s váhou
- kožních problémech
Lektoři
- 1° - 8° kursy + minikursy Anna Pourová, tel. 603 819 322
- 9° - 13° kursy hostující lektor
Jak se objednat
Telefonicky na čísle +420 603 819 322 nebo emailem na pourova.anna@gmail.com
Kineziologie One Brain
Od listopadu 1994 máme i my v České republice díky Američance Carol Ann Hontz možnost seznámit se a také se naučit používat metodu One Brain. Metoda je výsledkem cesty, která započala v 60. letech našeho století objevem jednoduchého způsobu komunikace s mozkem. Jde o metodu kineziologie, kterou vyvinul Američan Dr. Goodheart. Na základě jeho koncepce sestavil Dr. John Thie knihu a učební materiál s názvem "Touch for Health" (Dotyk pro zdraví), který si mohou lehce osvojit i laici. Od té doby se v rámci kineziologie vyvinuly nové systémy, které psychologové, učitelé, lékaři, psychoterapeuti, vědci i laici po celém světě přijali do svého života a své práce. Takovým systémem je i koncepce "Three in One" (Tři v jednom - jednota těla, mysli a ducha) a v jejím rámci systém "One Brain" (Jednotný mozek), jehož autory jsou Gordon Stokes (jeden ze zakladatelů Touch for Health), Daniel Whiteside (průkopník genetiky chování) a Candace Callaway (odbornice v oblasti mezilidských vztahů). Každý člověk má nějaké problémy, různého charakteru. Někdy jde o chronické nemoci nebo jejich příznaky, jindy jsou to problémy psychické povahy. Metoda One Brain neléčí, ale může Vám pomoci nalézt skutečnou příčinu. Metoda One Brain odstraňuje emoční bloky, které jsou způsobeny velkým zatížením organismu, nenadálým úlekem, nebezpečnou situací ale I třeba velmi banální drobností.
Člověk je od přírody vybaven obranným mechanizmem, který vyhodnocuje všechny situace, které člověk prožívá a označí-li nějakou jako nebezpečnou, tak nezávisle na našem vědomí uloží do paměti stresový blok. Stres není fyzického původu, tkví v psychice. Nejde o to, co děláme, ale jak se při tom cítíme. Stres je negativní emocionální reakce na životní události. Naše pocity řídí limbický systém, který patří mezi vývojově nejstarší centra mozku. Propojením nervové soustavy na žlázy s vnitřní sekrecí uvolňující hormony dochází k fyziologickým změnám. Výsledkem dlouhotrvající negativní emoce je toxicky zvýšená hladina stresových hormonů v těle, která nepříznivě ovlivní celý organizmus. Např. může zabraňovat tvorbě lymfocytů a snižovat tak přirozenou imunitu organismu. Příroda to s námi myslela dobře. Abychom byli schopni přežít, máme v levé mozkové hemisféře oblast SIP, což znamená společná integrální plocha, která neustále porovnává nové informace z vnějšího prostředí s informacemi uloženými v paměti. V naší individuální paměti je uložena každá vteřina od početí do současnosti. Naše tělo neustále monitoruje situace všemi smysly, zaznamenává polohu a napětí svalů, činnost orgánů, vyhodnocuje pocity i mentální zkušenost v podobě systému přesvědčení. Takto komplexně uložené informace jsou vyhodnoceny podle prožité emoce jako bezpečné nebo naopak nebezpečné. Vyhodnotí-li SIP určitý okamžik jako nebezpečný, uloží do paměti veškeré informace, které tento okamžik provázely. Může to být přesná poloha svalů, směr pohledu očí, ale například i vůně, kterou právě zaznamenal čich, nebo dotyk, který zprostředkoval hmat. Informací je mnoho a zůstávají zaznamenány proto, aby SIP mohla napříště podobnou nebezpečnou situaci včas rozpoznat a uchránit nás před hrozícím nebezpečím. V dávné minulosti byl tento obranný systém jednou z podmínek přežití, dnes však často přináší trvalé psychosomatické a jiné problémy.
Jakmile SIP zaregistruje novou informaci, podobnou té nebezpečné z minulosti, spustí obranný mechanizmus. Odpojí funkci předního mozku, který nás udržuje v přítomnosti. Organizmus je vyloučením hormonů připraven na reakci "udeř nebo uteč". Zároveň se vybavují informace z paměťové databanky. V praxi to znamená odžívat si stejně nepříjemné emoce a pocity jako je např. svírání žaludku, špatné dýchání, bolesti na hrudi, svalové zablokování, problémy s komunikací atd. Na každou podobnou situaci reagujeme stejným způsobem jako kdysi. A to kdysi může být už v prenatálním období, při porodu, během předškolních a školních let, v dospívání...